Po včerejším namáhavém dni jsme si dnes trochu pospali a nikam jsme se moc nehnali. Chvíli to i vypadalo, že nikam ani nepůjdeme. Na Pepu včerejší lítání po městě a cesta lodí bylo asi moc a tak se probudil bez hlasu :-) Po dlouhém ležení v báječné posteli v hotýlku se mu hlas a síla trochu vrátili a tak jsme si řekli, že přece jenom město pokoříme. Náš první cíl byla výstava Bodies. Docela jsem se toho bála, ale když už jsme tady a máme ten náš super Pass, tak proč tam nejít. Utéct můžu vždycky. O tom co tam bylo, nemusím asi vyprávět. Ale jedna věc mě tam uchvátila. Bylo to v sekci o mozku a o tom jak na nás působí stres. Byla tam taková hra. Dva lidé seděli naproti sobě a mezi nimi byl stůl, na kterém byla dráha (od jednoho k druhému). A v té dráze byla kulička, která se pohybovala podle toho, jak se nám dařilo být koncentrovaný. Pokud jsem se zklidnila víc než Pepa tak kulička putovala k němu a obráceně. Koukalo na nás hodně lidí, a tak jsem byla nervózní. Srdce mi dělalo BUCH BUCH BUCH. Takže Pepa vyhrál. Pak tam ještě byla místnost o prenatálním vývoji. Tak z té jsem utekla se slzami v očích. Nějak jsem se na ty děti v roztoku nemohla dívat.
Tato výstava Pepu zase vyčerpala, ale na plánu jsme měli ještě dvě muzea. První Muzeum of Sex. Říkali jsme si co tam asi tak bude. Nakonec nás to nijak neoslovilo. Byla to v podstatě jen o historii pornografie. Jediné co nás tam pobavilo, bylo kreslené video, které bylo opravdu k popukání :-)
Poslední zastávka bylo Metropolitní muzeum umění. To už Pepa vzdal a šel si lehnout do hotelu. Tak jsme se vydala sama do velkého města. Ač nejsem moc na muzea a umění už vůbec, tak tohle mě nadchlo. Je to ohromná budova plná všemožných váz, soch, obrazů, nábytku, šperků a já nevím co ještě. Navštívila jsem tam Indii i Tibet. Čínu, kde jsem se ocitla na klasickém nádvoříčku jedné z jejich budov. A pak jsem zabloudila do Egypta, kde jsem potkala obrovitánskou sfingu a brouzdaliště o velikosti bazénu v Podolí :-) Myslím, že se mi nepovedlo projít muzeum celé, ale už jsem toho viděla dost. Opustila jsem muzeum a šla navštívit lékárnu. To je vždycky zážitek. Najít lék podobný tomu, který potřebujete. Snad se mi povedlo najít správný vitamin C. A tak vyzbrojená vitaminy a pomerančem jsem se vrátila do hotelu za spícím Pepou. Snad se nám večer podaří jít na Top of the Rock, kam máme lístky na západ slunce nad městem.
O 4 hodiny později
Leje. Je bouřka jak blázen. Na vyhlídce asi nic vidět nebude. To je škody, tam jsem se těšila. Tak to si asi pustíme nějaký pěkný film :-)
