(21) - Veselý Baltimore a Angry Birds!
Stali jsme se závislí, muselo to přijít. Závislí na Angry Birds! S trochou únavy a vyčerpáním možností Atlantic City, jsme strávili večer hraním desktopové 2D hry. Pája na iPhone a já jsem si stáhl verzi pro PC. Pokořili jsme velkou spoustu levelů a zabili spoustu prasátek. Abychom napravili naši peciválskou reputaci, rozhodli jsme se po pláži vyrazit na vzdálený maják, údajně nejvyšší v USA. Po 2 hodinách chůze jsme konečně dospěli ke kýženému cíli. Byli jsme jenom moc zklamaní, že maják již nebyl na kraji města, ale v zástavbě kolem domů a zbyl z něj jenom smutný pomník připomínající mořeplavbu. Cestou zpět do hotelu nás stihl ohromný déšť a promokli jsme opravdu durch, což našemu nalomenému zdraví nepomohlo. Potom se udělalo daleko lepší počasí a my se rozhodli vyřádit se v ohromných vlnách, které se dělaly na pobřeží. Moře bylo opravdu rozbouřené, na několika částech pláže byly černé vlajky, ale zrovna u nás byla červená a lidé byli ve vodě.
Tak úžasné vlnobití jsme určitě ještě nezažili. Alespoň já, pokud mohu mluvit za sebe, musí říct, že to byl opravdu velký zážitek. Také jsme s Pájou oba dostali několikrát pěkně vlnou po kebuli, abychom měli před mořem respekt. Ve vlnách jsme také našli nového známého, se kterým jsme bojovali proti vlnám :-). Inu, bylo to teď tady opravdu veselé… Poslední večer jsme strávili procházkou po boardwalku. Podél celé této dřevěné „lávky“ je několik přístavů (v angličtině Pier). Jeden je částečně zachovaný, z dalšího je udělaný zábavní park, další je přetvořen ve třípatrové obchodní centrum, ve kterém se několikrát denně představí úžasná vodní show s muzikou. Počkali jsme si na večerní představení a sledovali proudy vody vystřikující z desítek trysek a ze všech stran a do toho poslouchali kvalitně vybranou muziku. Po poslední noci zbývalo jen sbalit batohy a vyklidit pokoj. Další zastávka:
Baltimore
Veselo bylo již v Atlantic City. Už odjezd vypadal tak, že jsme se jen díky vhodné konstelaci nutnosti brzkého check-outu z hotelu a čekání na autobusovém nádraží dostali do autobusu, protože se začala na našem nástupišti tvořit značná fronta. Když přijel již poloplný autobus, těm na konci řady nezbylo, než posečkat na další.
My měli to štěstí a po asi 3 hodinách jízdy zastavil náš řidič v Baltimore. Ne tedy doslova. Autobusová zastávka je několik km od centra, což jsme přesně netušili. Nevěřili byste, jak je těžké zjistit, kde jsou zastávky autobusů. Díky tomu, že každá firma jezdí někam trochu jinam. Funguje to tady prostě vcelku divně. Díky mobilu a pořízené simkartě se brzy povedlo dohledat dobré spojení MHD, ale bylo to jakési kostrbaté. Protože ale další bus jel až za půl hodiny, oslovili jsme taxikáře, kolik by tak stála asi cesta do hotelu a sdělili mu adresu. Zjistili jsme, že cesta taxíkem bude stejně drahá jako autobusem, ale pohodlnější. Zvolili jsme jednoduší variantu. Jedeme taxíkem :-). O Baltimoru zatím nemůžeme říct více než to, že jsme si tady po dlouhém hledání koupili kapsle do pračky a vyprali si prádlo. Hotýlek máme nejluxusnější, jaký jsme zatím měli. Jedinou jeho vadou na kráse teď může být všude rozvěšené prádlo za posledních deset dní. Je to ale opravdu pěkný hotel. Ve městě jsme si ale připadali trochu jako menšina, jelikož lidé jsou tu pleti tmavé. To platí ale o všech místech, která jsme zaím navštívili, že je tu velký podíl černochů, afroameričanů a jim podobných. Baltimore je v tom ale extra třída. Nyní plánujeme návštěvu Washingtonu a Philadelphie. Snad nám to půjde dobře. P.S. Dali jsme si tu jídlo u číňana a dostali ho v těch úžasných krabičkách, co známe ze seriálů!
