(23) - Baltimore potřetí

Dnes ráno se nám vafle podařily. Jéje to byla dobrota. Zjistili jsme, že máme v hotelu fitness centrum. Šli jsme se podívat a trochu si zacvičit. Hodinku jsme tam jak dva blázni běhali na strojích. Já jako vždy byla červená jak rajče a paní recepční se mi pak trochu smála. Poté jsme si udělali výlet do Malé Itálie. Nechápu proč tomu tak říkají, když to tu spíš je jak v Anglii jen s hodně širokou silnicí. Jsou tu krásné malé cihlové domky s barevnými dveřmi. Šli jsme kolem Flag House, kde nějaký mladík vyřvával: „Zmrzlina zadarmo, pojďte si pro zmrzlinu zadarmo. A protože jsme se tam chtěli jít podívat, i bez zmrzliny zadarmo, neváhali jsme a šli jsme dál. Na velkém dvorku byly stánky, u kterých se ledacos vyrábělo. Hrála k tomu chlapecká kapela, která věděla jak udeřit do strun. Dostali jsme báječnou zmrzlinu. Pak jsme se šli podívat co to tedy ten Flag House je. No ne že bychom něco zjistili, ale bylo to pěkné muzeum o historii Baltimoru a o historii americké vlajky. Potom co jsme snědli zmrzku a prohlédli si muzeum, vydali jsme se dál do Malé Itálie až k zastávce vodních taxíků. Chtěli jsme se svést k národní pevnosti Fort McHenry. Bohužel nejel námi vyhlídnutý městský taxík, který lidi vodí přes přístav zdarma, ty to totiž jezdí jen ve všední dny. V Baltimoru mají moc zvláštní autobusové linky. Zatím jsou to teda dvě linky oranžová a fialová a každá má nějaký svůj okruh. Na tom zatím není nic divného. Ale jsou bezplatné, stejně jako městský vodní taxík. Samozřejmě tu je ale i klasická městská placená doprava. Divné. No byla neděle, tak vodní taxík zadarmo nejel. Zajdeme si tam ve všední den, snad se na Fort McHenry dostaneme. Smutní, že nepojedeme lodičkou, jsme se vydali dál od centra poznat další kus Baltimoru. Čím dál víc to bylo jak v Anglii. Bloudili jsme uličkami a narazili jsme na obchod s nábytkem. Šli jsme se podívat dovnitř. Takových blbůstek jsme dlouho neviděli. Například kráječ na banán, uzávěrka na banán, vykrajovátko zeleného z jahod a tak podobně. Hodně jsme se nad tím zasmáli. Bez obrázků k čemu to je bychom na to ale nepřišli. Začal se zvedat vítr a tak jsme rychle skočili na oranžovou linku a pěkně jsme si ji celou projeli. Viděli jsme toho opravdu hodně. Univerzitu, muzeum železnice a plno dalších pěkných věcí, které ale nevíme, co jsou. Vystoupili jsme v centru a šli jsme se podívat do knihkupectví. Tam se mi moc líbilo. Pepa za mnou sice jen bloumal, ale i tak to bylo fajn. Vydali jsme se zpět do Malé Itálie na večeři. Vyhlídli jsme si tam vcelku normální podnik. Ale protože ještě nejsme úplně zběhlí v jejich jídlech, tak jsme si objednali sice dobré, ale strašně majonézové jídlo. S těžkým plným bříškem se vracíme zpět do hotelu. Teď se snažíme najít vlak do Washingtonu a na co všechno se tam chceme podívat a Pepa si zašívá svoje kraťasy. Snad se mu zítra nerozpadnou. Alespoň by si už konečně koupil nějaké nové :-)