(24) - Washington DC
Dnes bude více fotek a méně povídání...
Ráno bylo ve znamení skvělých vaflí a po tom následoval velký výlet do hlavního města Spojených států. Po tom, co byl dvakrát odložen, nejprve kvůli nepřízni počasí, poté kvůli nevhodné neděli, dnes na něj přeci jenom došlo. Díky tipu od taxikáře na vlak, kterým jezdí do práce lidé z Baltimore, tzv. „Commuting train“, nás jízdenka stála jen $7 a za příjemných 60 minut už jsme se ocitli na nejkrásnějším vlakovém nádraží, jaké jsem kdy viděl. Vše bylo z bílého kamení a připadalo nám to, jako kdybychom byli v nějakém antickém chrámu.
Nenechali jsme se ale unést až tolik, protože jsme věděli, že nás čeká třešnička na dortu naší travel části programu work and travel. Pozítří už to bude jen work. Díky brouzdání na internetu bylo jasno, kam míříme. Hned za nádražím jsme si půjčili kola, která slouží cizincům i místním na přemisťování po městě. Za symbolický poplatek můžete jezdit každých prvních 30 minut zadarmo, dokud nevrátíte kola. Dojeli jsme během chvíle ke Kapitolu, budově z r. 1793, která je místem schůzí amerického zákonodárného sboru (sněmovny a senátu). Odtud již byl krásně vidět do nebe se tyčící Washingtonův monument – obelisk z mramoru, žuly a pískovce. Je vysoký 169 metrů a nahoru jezdí výtah. My jsme se tam nepodívali, protože lístky byly vyprodané. O to delší byla návštěva v kulatém památníku druhé světové války. Washington je plný památníků na nejrůznější ozbrojené konflikty a všude můžete narazit, tak jako my, na do kamene vytesané výroky tehdejších zástupců lidu, které se týkají hodnoty svobody, život žen a mužů padlých v boji a důležitosti rovnosti lidí.
Odtud jsme ale rychle spěchali k nejbližšímu stojanu na kola, ke kterému nás vedla aplikace v telefonu. Když jsme tam ale na poslední chvíli dorazili, tak byl zrovna plný a k jinému se to nedalo stihnout. Nevadí, nasedli jsme na sedla a jeli k Bílému domu. Zepředu není příliš dobře vidět, protože je poměrně daleko za plotem, ale ze zadu se k němu dostanete poměrně blízko. Přelézat plot nebo něco podobného bych ovšem nedoporučoval. Na střeše byli ostřelovači a všude bylo znát určité bezpečnostní napětí, které je tu asi všudypřítomné, protože zde sídlí "hlava svobodného světa." Bílý dům jsme si obešli a pokochali se neoklasickou stavbou irského Jamese Hobana. Překvapilo by vás, jak je ten dům malý. Opravdu. Zajímavé je, že, ačkoliv je Bílý dům veřejná stavba, tak se tam nemůžete podívat, pokud nejste občan USA. Cizinci smí pouze do zahrady a i tam je velmi těžké se dostat, podmínky ani neznáme. Následovala zmrzlina v parku a procházka kolem Tidal Basin, kde byl velmi rozlehlý památník Franklinu D. Roosveltovy s velkými kameny a vodopády. Odtud to bylo jen pár kroků k soše v nadživotní velikosti Thomase Jeffersona, která je schovaná ve velkém antickém chrámu.
Celý tento pěší výlet nás tolik vyčerpal, že jsme opět nasedli na kola a objeli celé centrum, abychom pak zapadli do vyhlášené čínské restaurace na pozdní oběd. Dal jsem si naprosto výtečné čínské nudle s chobotničkami, krevetami a jinými mořskými potvorami a bylo to opravdu výtečné. Pak už nás čekala jen cesta na vlak a pohodová jízda zpět do Baltimore, kde budeme poslední dvě noci a ve středu ráno nás již čeká cesta do Philadelphie, odkud pokračujeme do Stroudsburgu do práce. Cestou domů jsme zkusili navštívit jeden větší obchodní dům, abych si koupil pěkné kraťasy, protože moje aktuální se rozpadají před očima, ale žádné rozumné nebyly, ačkoliv to byl obchod na úrovni např. Nového Smíchova. Třeba se poštěstí zítra…
