(28) - Horké zprávy z Warehouse a přípravy na odjezd

V posledních dnech zely stránky prázdnotou. Na jedné straně jsme sami neradi, že nebyl pořádně čas na zápisy, na druhou stranu to nadále bude možná ještě o něco slabší, protože naše práce bude časově náročnější, než to původně vypadalo. Dnešní zápis rozdělím na několik kategorií…

Ubytování a čas

Od té doby, co jsme dorazili do Stroudsburgu, PA, tak bydlíme v hotelu Budget Inn. Máme tu pračku, posilovnu a velmi dobré snídaně s víkendovým bufetem. Na pokoji klimatizaci, ledničku, žehličku a bezvadnou koupelnu. Ve skladu, kam jezdíme denně pracovat, vždy dostaneme dobrý oběd. Pizzu, těstoviny, sendviče, zeleninu, Coca-Colu, vodu a další pochutiny nebo něco podobného. Jediná naše „starost“ je večeře, ale díky tomu, že na hotelu máme ledničku, tak není problém si nakoupit a mít jídlo v ní. Obdoba českého Tesca je v Americe Wallmart. Je to velký obchod, kde seženete skoro všechno. Zvláštní je, že mají velmi volnou politiku vracení věcí. Koupili jsme si rychlovarnou konvici, abychom si nemuseli horkou vodu opatřovat z překapávače, pak se nám to ale rozleželo a vrátili jsme konvici. Nechtěli po nás ani doklad. Jen ji vzali a dali nám poukázku na zboží ve stejné hodnotě. Nezajímalo je, jestli jsme ji tam vůbec koupili a kdy :-D. Ve Wallmartu nakupujeme levné jídlo i oblečení, ale vcelku neutrácíme, protože obědy i snídaně jsou dost vydatné a jak známo, večeři dej nepříteli… Práce ve skladu ale končí a tak budeme tuto oázu muset opustit a vydat se na naše runy.

Naše runy [rany]

Celkem má Beyond The Wall letos 63 prodejních týmů. 63 dvojic. Každá dostane (některé již dostaly) truck naložený materiálem a všechny se rozjedou (některé již rozjely) po celých spojených státech. Každý tým má naplánovaný „run“ [ran]. V tomto runu postupně navštíví řadu univerzit, vysokých a středních škol a na každé bude jeden až několik dní prodávat plakáty a další zboží. Zajímavé mi přijde, že BTW zaměstnává jen týmy z Čechů a Američanů. Není to ale vůbec na škodu. Práce bude ale namáhavá, protože budeme muset nejméně hodinu až dvě před každým prodejem být na místě a připravovat místnost, potom od 8.00 do 17.00, další 1 až 2 hodiny sklízet prodej, potom cesta na hotel, sprcha a denní uzávěrka, která se rovná inventuře a uploadování dat na BTW server, který potřebuje mít aktuální data o našich sladových zásobách. Druhý den ráno opět brzké vstávání. Inu, vybrali jsme si zajímavou práci.

Práce ve skladu

Většina práce ve skladu v posledních dnech spočívala v připravování sales-boxů, tedy prodejních krabic. Teď, když už je všechno připravené, ostatní týmy i my postupně odjíždějí. Sklad ale trval vlastně jen 6 dní a teď nás čeká měsíční run. V podstatě většina českých týmů pracovala poslední týden ve skladu. Americké týmy se spíše poflakovaly v hotelu a do skladu nám pomáhat nechodily. Naše skladová „šichta“ začínala vždy v 7.00 a končila v 17.00 nebo déle. Za posledních 7 dní jsme odpracovali 75 hodin a dalších 10 strávili na tréninku. Připočteme-li cestu z hotelu do práce a zpět, měli jsme to asi 11-12 hodin denně.

Trasa prodejů

Jen velmi stručně a neurčitě tušíme, kam pojedeme prodávat, ale naše trasa se stále trochu pozměňuje. První školu bychom měli mít ve Washingtonu, dalších několik v Austinu v Texasu a potom bychom snad měli mít Illinois. Tato trasa není kompletní, ale už teď má trasa asi 5500 km. Detailní podrobnosti o trase budou zítra.

Truck

Čím určitě musíme začít je náš truck. Původní představy kdysi dávno v Čechách hovořily o nějaké obyčejné dodávce. Představovali jsme si to jako transita, sprintera nebo jiné podobné vozítko. Zde v Americe ale funguje doprava úplně jinak, než u nás. Fotografie u článku ukazuje auto, které naložíme plné věcí a vyrazíme s ním směrem do Texasu. Mohli byste říct, že je to poměrně velké a těžké auto. Také je. Mohli byste říct, že Pája nic takového nesmí řídit. Pletli byste se ale. Tady ano. Vzhledem k tomu, jaká cesta nás čeká a kolik tisíc mil tu najedeme, tak i Pája bude řídit. Musím navíc říci, že z ostatních českých týmů pravděpodobně nikdo nikdy nic podobného neřídil, takže mě již pár lidí poprosilo o rady a s jedním kamarádem jsem se dokonce byl projet po městě, aby získal trochu jistotu. Netušil bych, že tu budu dělat instruktora jízdy kamionem.

Atmosféra vezdejší

Na začátku se nám to tu zdálo dezorganizované a komplikované. Čím déle tu ale jsme, tím více jsme si našli přátel. Ať už skvělé holky, které společně tvoří také jeden z týmů Moniku s Petrou, tak ale i vedoucího tréninku v BTW a jednoho z hlavních lidí přes lidské zdroje, Sunila. Velmi dobře také vycházíme se Stellou, která řídí a organizuje všechny týmy a připravuje jim jejich runy. Majitel společnosti Patrik nás zná jmény a už mě pověřil i některými nestandardními úkoly, takže máme docela dobré vztahy se zaměstnavatelem, které vyústily např. v to, že jsme dostali pro náš hotel dodávku se 14 místy, kterou tu můžeme používat podle libosti. Sice není čas na nic moc jiného, než jezdit do práce a z práce, ale na druhou stranu výlety na nákup nebo do města by pěšky byly dost nepříjemné. Včera večer jsme se blíže seznámili se dvěma bratry, kteří bydlí ve vedlejší pokojí. Jmenují se Dunkinovi. Vždycky, když je vidíme, tak na ně voláme: „Hey, Dunkin Brothers!“ Jsou to dva kluci v našem věku, oba Američané a oba fajnoví. Včera večer, když jsme seděli v našem pokoji s Monikou a Petrou, tak jsme je oknem pozvali dovnitř. Nakonec donesli i banjo a kytaru a hráli jsme a zpívali a pili Heinekena. Nakonec jsme zatelefonovali i Sunilovi, aby se k nám přidal a byl z toho báječný večer. Petra s Monikou dnes odjeli na zaškolení na velkou univerzitu, kde se již prodává a zítra mizíme i my. Držte nám palce!

Závěrem

Před chvílí jsme si dali dobrou večeři, Pája vyžehlila prádlo, které jsme dnes vyprali a právě kontroluje platební terminál a počítač, aby nám na prodejích fungoval. Až dopíšu článek, jdeme se oddat hlubokému spánku před následujícími náročnými dny.