(35) - Houstone, (ne)máme problém
Dlouho jsem zvažoval nadpis tohoto článku. Už po cestě, která měla asi 16 hodin z Kansas City do Houstnu jsem věděl, že začátek se bude jmenovat „Houstone“, ale nevěděl jsem, jestli budeme mít problém anebo ne, tak jsem nechal vše otevřené. Vše ale postupně…
Proč jsme vůbec jeli do Houstonu, přes celé Státy? Z Iowy do Texasu? Zejména proto, že žena, která je manažerkou pro plánování týmů, je naprosto neschopná a navíc je na to sama. Aby řídila 60 týmů v průběhu dvou měsíců a udržela vše pod kontrolou a ještě prováděla něco jako „optimalizaci“, na to prostě nemá. I stalo se tedy, že místo toho, abychom skončili 14.9. v Iowě, poslala nám Stella další školy (Což nám perfektně vyhovuje - chtěli jsme skončit tak posledního září a také jsme ji museli hodně a hodně prosit, aby nám něco přidala).
Nečekali jsme, ale že dostaneme druhou stranu Ameriky. Posunula nám konec sale ze 14.9. na 28.9., což je pro nás vlastně skvělá zpráva. Místo toho, abychom se na firmu vrátili někdy 16.9. a 3 týdny do našeho odletu ještě vymýšleli, co dál, a platili si všechny naše náklady, můžeme přijet až 30.9. a do odletu pak budeme mít jenom 5 dní, které půjdou z naší kapsy. Firma nám po dobu runu platí bydlení i jídlo do $100 denně, což je báječná suma, do které se v pohodě vejdeme a ještě občas sbíráme lístky z fastfoodů, abychom si uměle navýšili náklady (pssst!).
Plni optimismu jsme tedy dorazili v sobotu večer do Houstnu, prospali půlku neděle a večer jsme si šli zanakupovat do jednoho z nejlepších (??) outletů v okolí. Premium outlets má pobočky po celých Spojených Státech. Nedělní večer byl ve znamení nákupů. Pořídil jsem si úžasnou košili a několik dalších drobností, Pája má skvělé nové šaty, úžasnou mikinu s kožíškem a také novou kabelku a peněženku, kterou chválím pokaždé, když někam jdeme. Nakupování je ale pro mužské vyčerpávající a tak se přesunu ve vyprávění dál k tomu, proč jsem vlastně zvolil nadpis takový, ze kterého jde vyčíst štěstí v neštěstí.
V pondělí ráno jsme přijeli s dobrým předstihem asi v 7.30 na University of Houston. Univerzitu, která má okolo 35,000 studentů. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme zjistili, že na místečku pro nás určeném již vykládá jiný Beyond The Wall team svůj sale. Okamžitě jsme volali do firmy, kde bylo díky časovému posunu již 8,30, a dozvěděli jsme se, že Stella ale vůbec netušila, že už tady tým má. Aby to zakryla, řekla nám, že máme pomáhat týmu, který tam je. Abyste věděli, podmínky prodejů jsou takové, že je jedno, jestli prodáváte, nebo ne. Za každý týden na runu dostáváte $350, a pokud splníte určité cíle, můžete ještě navíc získat 3% nebo 6% z toho, co prodáte. Pokud jste ale helprem pro jiný tým (= pomocník), nebo neprodáváte, musíte se spokojit se $350. Pomohli jsme našim spolupracovníkům vyložit a zamávali jsme jim. Tak jako tak nebudeme mít více než $350, protože žádná škola v této lokalitě pro nás není a opravdu nebudeme vstávat každé ráno v 5, když nemusíme.
Po dohodě s druhými byjonďáky jsme je nechali svému osudu. Náš týden v Houstonu se tedy trochu pozměnil. Z původních 5ti prodejních dnů (celý pracovní týden) se vyklubalo volno. Poměrně dlouhé. Od 14.9., kdy jsme skončili v Iowě, nemáme nic na práci až do 26.9., kdy máme práci v Baltimore, stát Maryland. Kdybychom z Iowy jeli rovnou do Baltimore, ujeli bychom 1200 mil. Takhle je to asi 2600 mil. Firma samozřejmě musí platit kilometry na pronajatých autech a také naše živobytí, jsou opravdu zvláštní. Pro nás je tedy svým způsobem příjemné, že jsou tak tupí, ale kdyby nebyli… Teď máme 14 dní placeného volna s vlastním autem a ještě k tomu placené ubytování a jídlo. Je to vlastně trochu jako malý sen. Poznáváme nejrůznější kouty Ameriky, platí nám za to a nikdo nesleduje, kolik u toho najedeme kilometrů. I když příliš nevyděláváme, tak se ale vlastně máme docela dobře. Vlastně excelentně. Stejně bychom ale oba preferovali práci a možnost nashromáždit trochu korunek…
Dnešní den jsme strávili ve vesmírném středisku v Houstonu. Navštívili jsme velín, ze kterého se řídil první let člověka do vesmíru a pak spoustu dalších. Viděli jsme místa, kde se opravdoví kosmonauti učí na opravdovém modelu mezinárodní vesmírné stanice ISS, viděli jsme opravdové vesmírné rakety a koráby a také některé repliky jako např. moduly Apollo. Bylo to nesmírně poučné, opravdu zajímavé a ne úplně předražené. Jediné, čeho litujeme je, že jsme na to měli jen asi 3,5 hodiny, protože by se tam bylo bývalo dalo strávit mnohem více času. I pokud nejste vesmírný fanda, tohle stojí za to. Přikládám zejména fotografie, které vám něco mohou vypovědět o tom, co jsme zažili.
Také jsme zjistili, že nemá smysl z Houstonu odjíždět dříve než v pátek, protože hotel jsme platili dopředu kartou přes Hotels.com a není možnost, jak získat refund za brzké odhlášení z hotelu. Budeme tedy v Houstnu až do pátečního rána, kdy nás čeká přejezd okolo 30 hodin jízdy do Baltimore, kde máme již definitivně poslední školu od pondělí do úterý (26. – 27.9). Kdyby byla možnost odhlásit se dříve, možná bychom ještě vymýšleli, kde se stavit po cestě, ale jsme tak trochu unavení z poflakování a tak bude naše cesta třídenní a pomalá bez velkých turistických zastávek. K dalšímu zápisu se pravděpodobně dostanu večer před prodejem v Baltimoru, což bude tuto neděli.
Díky za sledování stránek. Již se to blíží ke zdárnému konci, tak nám držte palce…