(37) - Niagarské vodopády (nejen) fotoreport
Cestu z Baltimore do Stroudsburgu jsme pojali dobrodružně a strávili poslední noc spánkem v náklaďáku. Za celé léto to byla druhá noc, kterou jsme nestrávili v hotelu. Ráno jsme si dali pořádnou snídani ve fast foodu, posilnili jsme se čajem a vyčistili zuby a vyrazili do autopůjčovny blízko firmy. Přeskládali jsme si osobní věci z náklaďáku do pronajatého auta a popojeli k firmě. Tam jsme odevzdali náklaďák, zbytky plakátů a dalších materiálů a rozloučili jsme se s kancelářskými. Byla to otázka asi dvou hodin. Nasedli jsme do půjčeného auta a vyrazili na pětihodinovou vyjížďku k Niagarským vodopádům.
Náš půjčený benzínový tichý a prostorný automat, který se po silnici skoro vznáší je naprosto k neporovnání se zhruba 12ti tunovou megakraksnou, která smrdí na míle daleko a na každém hrbolku skáče jako rozzuřený býk. Sice z tohoto prcka není tak dobře vidět, ale brzo jsme si zvykli na pohodlí, které nám půjčené auto nabízí. Krásně se sem vejdeme a dalo by se tu i pěkně spát. To nás ale nečeká.
Ve městě Niagara Falls jsme vyhledali motel. Paradoxně to byl asi nejhorší motel za celý náš pobyt zde. První pokoj jsme museli odmítnout, protože byl špinavý, nešlo zavřít okno, sprcha byla roztřískaná a celkově na nás působil opravdu špatně. Po asi 2 hodinách dohadování jsme dostali jiný pokoj, který sice vypadal o něco čistší, ale byla to falešná čistota. Alespoň zde ale fungovala lednička a mikrovlnka a sprcha byla také příjemná (i když ne krásná). Překvapením byl pokojový telefon pro volání do recepce, ke kterému nevedl žádný kabel. Nevadí, alespoň ta iluze. Prostě dobrá rada: nebydlete v hotelech, o které se starají Indové. Dva nejhorší hotely (tenhle a Kansas City), ve kterých jsme byli, patřili indickým rodinám (většinou muž se svojí ženou a nějací mladí). Smůla je, že to nepoznáte, dokud tam nepřijedete. Co nás ale nezklamalo, byly vodopády, na které jsme vyrazili hned v sobotu.
Niagarské vodopády jsou místem, které jsme si tak trochu vysnili. Proteče tu 2,3 trilionu litrů vody za 1 hodinu. Vodopády jsou na hranici mezi Kanadou a USA a množné číslo není náhodné, protože to jsou opravdu dva vodopády oddělené ostrůvkem, který patří ještě k USA. Podle nás hezčí kulatý vodopád patří již Kanadě. Dobrý házeč by dohodil tenisový míček až do Kanady, tak byla blízko. My jsme ale Kanadu nenavštívili, protože tam nemáme platná víza. Vodopády se také pohybují, protože díky průtoku postupně uřezávají skálu, ze které stékají. Dole pod vodopády jezdí několik parníčků, které vozí turisty přímo až k vodopádům, jedná se o tradiční turistickou atrakci Maid of the Mist. Z amerického ostrůvku můžete také navštívit jeskyni Cave of Wind – neboli jeskyni větru. Loďka stojí $13,5 a sestup do jeskyně je za $11. Na obou atrakcích dostanete pláštěnku, kterou není za hodno zahodit. Po areálu vodopádů vás také může provést zkušený průvodce za částku přes $70 za člověka, ale to jsme oželili a přesto jsme nelitovali… Prošli jsme si celý vršek a projeli se na Maid of the Mist. Doporučujeme to určitě všem, kteří budete poblíž. Když spatříte něco tak úžasného, chytne to za srdce. Nám bohužel příliš nevyšlo počasí a teprve když jsme odjížděli, tak se začalo vyjasňovat, takže ani fotky nejsou tak dobré, ale náš zážitek nebyl o nic chudší. Ani teplota okolo 10°C a oblačno s mírnými přeháňkami nemůže zahnat 2,3 trilionu litrů vody za hodinu….
Pozdní odpoledne jsme věnovali výletu na sever k jezeru Ontario. Našli jsme krásný travnatý park přímo u jezera. Mohli jsme dohlédnout až na Toronto a rozeznat jednotlivé budovy. Strávili jsme u jezera asi půl hodiny a udělali pár vítězných fotek a pak, celí vyfoukaní od větru a zmrzlí, jsme jeli zpět do Niagara Falls na večeři do perfektní italské restaurace a zpět do hotelu. Zažili jsme nádherné prvoříjnové podzimní odpoledne. Venku byl podzim. A podzim ve státě New York a Pennsylvania je nádherný. Opravdu pohádkový. Alespoň tedy když svítí podzimní teplé slunko a teplé barvy listí pronikají až k vašim očím. Opakem toho je cesta zpět do Stroudsburgu, kde máme strávit poslední tři noci do středy, kdy odlétáme domů. Právě jedeme po dálnici, je poledne a hutně prší, takže Pája ani já skoro nevidíme auta okolo sebe. Je zamračeno a zima. Hřejí nás ale vzpomínky nejen na včerejší nádherný podzimní den… Před námi už je jen poslední hotel a tři noci v Pennsylvanii. No a potom? Potom domů.
