(38) - To je konec, přátelé

Konec dobrý, všechno dobré, říká se. A je to pravda. Protože to co v nás zůstane jsou jenom pocity. Nikdy už to nebude takové, jeké to bývalo. Ať už jde o časy, kdy jsme chodili do školky, maturitní vysvědčení, nebo dobrou kávu před několika minutami. A tak když je konec dobrý, snad můžeme říct, že všechno bylo dobré...

V našem vyprávění jsme skončili cestou zpět z Niagarských vodopádů do Stroudsburgu. Posledních pár dní není ani moc co rozebírat. V neděli brzy večer jsme se nastěhovali do hotelu dál od centra, ale zato se snídaní, vyhřívaným bazénem (!) a příjemným pokojem. Součástí hotelu byla také výtečná mexická restaurace, kde jsem měl zatím nejlepší Fachitas ever! V pondělí ráno vrátili půjčené auto a zašli se podívat do kanceláře, jak se jim daří, abychom jim nabídli bezplatnou pomoc na pondělí - středu. Nechtělo se nám přeci jenom pouze sedět na zadečku v hotelu a nic nedělat. Nejprve se kancelářští podivili, ale brzy jsme jim osvětlili naše záměry. Dopoledne jsme jim chvíli pomohli s pár drobnostmi a odpoledne jsme dělali shuttle pro odlétající tým, který jsme svěřeným vozem vezli do Philadelphie. Zbytek dne byl volný. Úterý mělo velmi podobný charakter, také jsme vezli jeden tým do Philadelphie na letiště, ale ten den jsme již nic jiného nedělali. Měli jsme tedy alespoň k dispozici služební auto, kterým jsme si mohli jezdit na nákupy a do hotelu. Bez něj bychom byli bývali byli úplně ztraceni. A ve středu dopoledne pouze check-out v hotelu, rozloučení na firmě a hurá ne letiště Newark, odkdu jsme odletěli do Frankfurtu (paní na příjmu zavazedel byla moc milá o odpustila mi částečný přeslimit. Cestou do USA měl můj batoh asi 14 kg, ale cestou zpět se všemi těmi dárečky, arašídovým máslem, plakáty, javorovým sirupem, bonbóny a oblečením, levným notebookem a novým telefon to bylo okolo 25 kg. Příruční zavazadlo také přibralo ze 3 asi na 10 a Páji zavazadla byla na tom hodně podobně). Ve Frankfurtu jsme krásně stihli opožděný odlet do Vídně, potom Studentíci pro mě do Brna a pro Páju do Prahy, kde ji vyzvedla rodina na Florenci a mě odvezl R684 až do Čáslavi, kde jsem zhruba po 30ti hodinovém přesunu padl více než za vlast. Ještě štěstí, že jsme udělali sadu výborných sendvičů, které navíc Pája ozdobila cestovními obrázky, takže vždy, když kručelo v bříšku, bylo co spolknout a nemuseli jsme ujídat dárky pro rodiny. Bylo to dlouhé, krásné, hodně jsme se naučili a je nám dobře. Mějte se krásně i vy!