(12) - Report ze žlutého autobusu

Asi byste neuhádli, odkud odevšad lze zapsat zápis do palubního deníku. Právě teď je 26.7., 1:08. Sedíme v autobusu Student Agency a uháníme směrem k Vídeňskému letišti. Pojďme tedy na to…

V minulém zápisu jste se mohli dočíst o zapeklité libůstce v podobě DOT medical examination. Po určitých peripetiích jsme já i Pája získali razítka od nejrůznějších lékařů a poslali naskenované dokumenty zaměstnavateli. Já to měl vyřešené ve čtvrtek, Pája až včera před odjezdem, ale máme to. Co bylo náplní našeho víkendu před odletem? Balení. Každý dopravce má nějak nastavené podmínky pro velikost, váhu a počet zavazadel. Letíme s Lufthansou, kde pro ekonomickou třídu platí, že hlavní zavazadlo musí být do 23 kg a smí být jedno. S sebou jako příruční (hand luggage) si na palubu letadla smíte vzít také jedno. To může mít maximální hmotnost 8 kg a má navíc omezení velikosti. Ukázalo se, že jsme oba již docela „zcestovalí“ a tak se naše velká zavazadla oba vejdou do limitu velmi dobře. Moje má 13,5 kg a Páji odhadem o ještě o něco méně, ale její jsem nevážil. Otázkou bylo snad jen co si vzít s sebou. Pro někoho může být zajímavostí, že do letadla si nelze vzít žádné tekutiny, gely apod., které jste si nekoupili až v bezpečné zóně letiště a nevložili do plastikového sáčku. Výjimkou jsou lahvičky do 100 ml a léky, ke kterým máte lékařskou zprávu, což ale není náš případ. V příručních zavazadlech se nám tkví jen malé svačinky na cestu autobusem do Vídně, každý tam máme také malý lehký spacák, všechnu naši elektroniku, peníze a veškeré doklady. Risk, že naše velká zavazadla se někde po cestě ztratí, visí ve vzduchu, proto to nejnutnější budeme mít pořád u sebe. Velká zavazadla jsme také poctivě opatřili cedulkou s adresou našeho zaměstnavatele. Snad se ale nestane žádná nepříjemnost.
Cesta se žlutým autobusem příjemně ubíhá. Teplý nápoj zdarma, přehrávaný film Sherlock Holmes je vidět na všech obrazovkách v autobuse a hraje pouze do sluchátek těch, kteří je chtěli, což velmi přispívá ke všeobecnému komfortu. Překvapením může být, že když si objednáváte lístek do Vídně, doveze vás žluťák standardně pouze na Praterstern. Je dobré si zvolit jako cílové místo až letiště (pokud tam chcete). Pokud byste to neudělali, museli byste doplatit dalších 70 Kč za jízdu a 50 Kč manipulační poplatek. Z jízdenky za 332 Kč by rázem byla jízdenka za 452 Kč, což by bylo citelné zdražení.
V hlavě se mi honí, zdali máme všechno. Pas, řidičák, DS2019, foťák, nabíječky na Kindle, mobily a vše další. Je tolik věcí, které vás napadnou, že byste si mohli vzít. Na první pohled se nedá sbalit na cestu, která bude trvat 2 a půl měsíce. Dá. Dokonce s sebou mám zřejmě lehčí zavazadlo, než když jedu na víkend do lesa. Na tak dlouhou dobu si nelze vzít dostatek spodního prádla nebo dostatek jídla. Jídlo se nakoupí na místě, prádlo se bude prát. Není toho potřeba o nic víc, než na letní týdenní tábor.
Naše cesta začíná. Ani jeden z nás jsme nebyli tak dlouho od všeho, co známe a tak daleko. Přemýšlím, jestli bylo někdy v mém životě více než pár týdnů, které jsem nebyl doma. Jednou jsem byl jako malý na měsíc v lázních. Ale jinak se alespoň jednou za 14 dní mihnu doma. Teď to tak nebude. Také nebude tak lehké se vrátit, pokud se něco stane. Po Evropě přeci jenom chytíte stopa a letadlo domů také nebývá takový problém. USA je o něco tvrdší oříšek. Ale žádný, který bychom nezvládli. Pája je nervózní a já také. I když Pája možná teď ne. Zabalila se do spacáku a dřímá. Přejte nám pohodlnou a bezpečnou cestu. Ahoj.