(14) - Konec velké cesty

První, co nás čekalo byla hodinová fronta na imigračního úředníka, který nám položil otázky typu co sem jedeme dělat. Dal nám razítka a poslal dál. V další místnosti byl karusel s našimi zavazadli, což jsme kvitovali s povděkem, bez nich by nám nebylo veselo. Se zavazadli jsme prošli celní kontrolou a nebyli ani nominování na jakékoliv otázky či prohlížení zavazadel. Jen jsme odevzdali modrý celní formulář a pokračovali dál. A byli jsme tu. Byli jsme v USA. 

 

Letištní hala v NEWARKU je prostorná a ohromná, letiště má 3 terminály. Po letišti chodí policisté jako z filmu a před halou stojí douhé žluté taxíky. Všude po letišti jsou lidé s vysílačkami a vždy nás nasměrují a dají radu kam jít. Při tom se usmívají a jsou milí. Ty filmy nelžou, ono to tady tak opravdu vypadá! Našli jsme bezplatný AirTrain, vlak, resp. nadzemka, která bez průvodčího a strojvedoucího vozí lidi mezi terminály a nedalekým vlakovým nádražím. Rychle jsme se zorientovali na nástupišti a nasedli do prvního vagónu a popojeli až na vlakové nádraží, odkud jezdí normální vlaky již do všech směrů. My chtěli na Penn Station. (Penn zde zkratka pro Pennsylvania). Tak, koupit lístky. Dle internetu mají stát §12,5. S automatem se nám nedaří až tolik spřátelit a tak nám pomáhá člověk s vysílačkou, který tu je evidentně od toho. Nedaří se nám zaplatit kartou, což nás lehce vyvádí z míry, protože karty nám tu MUSÍ fungovat. Jestli nebudou, tak máme opravdu málo dolarů. Po krátkém boji nám nakonec zaměstnanec nádraží dává do ruky dva $12,50 listky a chce po nás 20 dolarů keš a omlouvá se za platební terminál, který je má prý často svoje nálady. Děkujeme a procházíme turnikety na nástupiště. Venku je vedro a slunečno. Uprostřed nástupiště je prosklená klimatizovaná čekárna. Úplně jiná, než později v PennStation. Přijíždí vlak a my po poradě s nádražákem sedáme do správného vláčku. I vlak je klimatizovaný. Hned přichází průvodčí a štípá nám lístky. Čekáme, že nám je podá do ruky, ale on se jen usměje a zacvakne je do cvakátka na sedačkách. S Pájou na sebe koukáme a dostáváme záchvat smíchu. Můžeme si ty lístky vzít? Co s nima asi tak bude? Průvodčí je sympatický potetovaný fousáč, tak se zatím opravdu lámanou angličtnou ho ptáme, co to dělá s těmi lístky. "To abych si pamatoval, že už jsem vám je štípnul", usmívá se na nás. Inu jiný kraj, jiný mrav :-). Penn Station je 3 stanice od letiště, takže asi po 30 minutách zastavujeme na místě, které vypadá jako hodně, ale hodně zapomenuté podzemní překladiště vlaků. Penn Station, vystupovat. Venku z vlaku přímo pod Mannhatnem je snad 40°C, hrozný hluk a všude davy lidí. Těmi davy myslíme takové davy, že se přes ně nejde ani dostat ven. Prodíráme se s batohy směrem, kde tušíme metro. Je to o dost horší než prodírání se pralesem. Nakonec se, opět po poradě s paní s vysílačkou, dostáváme k turniketům do metra. Před nimi jsou opět platební terminály, kde je možné si koupit nejrůznější lístky. Jsou asi tisickrát přehlednější než automaty pražské mhd. Kupujeme lístek za $29, který nám umožní 7-denní neomezený pohyb po metru. Lístek vypadá jako naše pernamentka na vlek a používá se k průchodu turnikety, které jsou v metru všude. Teď ale zjišťujeme, kam vlastně chceme jet. Naše cílová stanice je 96th Street. Většina stanic v New Yorku je označená čísly. Příjezdy a odjezdy metra hlásí elektronické tabule a my čekáme snad na správném nástupišti na vlak. Je tu neuvěřitelné vedro, musí tu být alespň 45°C. Jsme v útrobách Mannhatnu. Přijíždí vlaková souprava a my nasadáme. Je klimatozovaná a vypadá to v ní opravdu tak, jak to známe z filmů. Teplota je tu naopak asi 20°C Cestou pravidelně problikává osvětlení, ale místní si z toho nic nedělají a tak i my zůstáváme v klidu. Konečně přijíždíme na 96. V metru se mluví asi speciálním jazykem, metrovštinou, které opravdu není rozumět. Na hlášení jako v Praze můžete rovnou zapomenout. Vystupujeme z metra a rychle nacházíme hotel, který bude naším útočištěm. A jsme tu. Padáme do postele a spíme. Zítra začne náš první celý americký den!