(34) - Chicago - Davenport - Orange City - Sioux City - Kansas City

Díky napěchovanému programu bylo opět nějaký čas ticho po pěšině, ale to se právě teď přerušuje na hluk. Vrátili jsme se do Aurory, což je příměstská část Chicaga, abychom zde měli jednodenní sale pro střední školu Illinois Math & Science Academy, což byl takový Matfyz, ale pro středoškoláky, byla to jediná střední škola v celém našem runu. Pobyli jsme zde jen jednu krátkou noc a dál nás čekala škola ve městě jménem Fond Du Lac, kam jsme také večer přejeli. Hotel Microtel Inn nebyl špatný, ale neměl ledničku, kterou podle www.hotels.com měl mít. No, nedalo se nic dělat, zvládli jsme to i bez ledničky. Ve Fond Du Lacu jsme strávili 3 noci a trochu si tam odpočinuli a kromě jednodenní Marian University, kde byl opravdu nejhorší prostor, jaký jsme kdy měli, ale i tak jsme si s ním dobře poradili, se tu nic zajímavého neudálo. Za řeč stojí to, že jsme po dlouhé době pěkně vyzdobili celý studentský kampus letáky, díky čemuž jsme udělali velmi dobrý prodej s dobrými čísly a navíc se nám podařilo najmout několik pomocníků, kteří nám večer po prodeji zcenzurovali plakáty, poněvadž další školy mají být velmi konzervativní a už se v historii firmy stalo, že lidé byli vyhozeni z firmy, kvůli tomu, že na konzervativní škole prodávali plakáty, na kterých se třeba objevil alkohol nebo cigareta. Sám bych nečekal, co všechno neprojde cenzurou. Např. fotografie New Yorku, na které je na jednom domě reklama na alkohol. Opravdu zvláštní v zemi, která je považována za tak svobodnou.

Následoval přesun ještě hloub do vnitrozemí do země nikoho. Posledním naším zážitkem z Fond Du Lacu byl trh. O víkendu jsme zde navštívili trh, který se koná jen jednou do roka. Na tomto trhu nebylo nic extra, co byste neznali z evropských trhů, kromě dvou věcí. První zaujala hlavně mě. Byla to putovní výstava amerických aut, přikládám pár fotografií a druhá byla kukuřice. Stánek s horkou kukuřicí, kterou vám vyndali ještě zabalenou v listí ale vařící, vy jste si ji namočili do horkého másla, osolili a snědli. Něco tak dobrého jsme neměli věky. Přikládám opět fotografii Páji oddávající se lahodné kukuřičce. Pája se navíc ještě stále rozplývala nad tím, jak se všude na trhu dají koupit oblečky pro panenky. A i já musím uznat, že to byly luxusní oblečky. Z Fond Du Lacu jsme podnikli dlouhou cestu na západ. Už od brzkého večera nám do očí svítilo slunce a krajina byla neuvěřitelně plochá a rovná. Jeli jsme v podstatě 4 hodiny rovně. Nemyslím bez odbočky, myslím tím bez zatáčky. Opravdu. Všude okolo nás jen farmy a kukuřičná pole. Když už bylo slunce opravdu nad horizontem a my to nemohli vydržet, zastavili jsme a vylezli si na vršek nákladního prostoru, takže jsme byli asi tak 14 fítů nad zemí. Pozorovali jsme západ slunce nad americkou rovnou krajinou a kukuřičnými poli. Nebe bylo na jedné straně úplně rudé od zapadajícího slunce a díky té ohromné široké rovině jsme viděli na opačné straně země pravou černou noc. Tak úžasný nebeský přechod všech představitelných barev jsem neviděl nikdy v životě.

Další dvě školy Northwestern College of Iowa a Dordt University ve městech Orange City a Sioux City byly dvě nejkonzervativnější školy, které jsme doposud navštívili, ale díky poctivé cenzuře jsme se nedostali do problému a udělali jsme opět pěkné prodeje. Poštěstilo se nám také vidět americký fotbal. Při návratu do hotelu v Orange city jsme jeli okolo stadionu, kde se konal zápas juniorů, tak jsme tam strávili asi 30 minut. Ačkoliv nejsem velký příznivce klasického evropského fotbalu (Američané říkají Soccer), tak bych raději koukal na něj, než na americký fotbal, který je opravdu dost nudným sportem. Co bylo ale na této lokalitě opravdu dobré? Pizza Ranch. Navštivili jsme restauraci ve westernovém stylu, kde jsme si objednali dvě jídla. Pája ostrá kuřecí křídélka se salátem a já nejmenší porci speciálních kuřecích kousků s bramborem. Když nám to přinesli, mysleli jsme, že nás odvezou. Tak ohromné porce jsem asi neviděli nikdy v životě. Asi hodinu a půl jsme se přemáhali a cpali do sebe ty dobroty a zapíjeli je bezdenou Coca-Colou a dalšími nápoji. O tom, co se dělo na záchodech po opuštění restaurace po dalších 60 minut, o tom pomlčím. 

Z tohoto západního konce Iowy vede naše cesta do předalekého Houston v Texasu, což je asi 1200 mil, takže výlet na 20 hodin. Právě teď jsme v polovině našeho výletu do Houstnu, kde budeme mít 5ti denní univerzitu a poslední škola bude v Marylendu ve městě Baltimore, které jsme navštívili hned na začátku naší návštěvy spojených států. Je to přejezd na dalších 24 hodin a budeme ho muset zvládnout za víkend, což není nesplnitelné. Poslední fotografie vyobrazují Páju, která si po cestě do Kansas City na benzínce objednala velkou Coca-Colu, město Tábor, které jsme cestou potkali, když jsme objížděli uzavřenou dálnici a příjezd do pochmurného a studeného Kansas City, odkud právě teď odlétá online nejaktuálnější článek pro tuto chvíli.