(13) - Krátká zpráva z křídel železného orla

Příjezd do Vídně byl poklidný a příjemný, cesta se Student Agency proběhla tak někjak podle očekávání. Smutnější bylo, že nás čekalo něco okolo 5,5 hodiny čekání na let do Frankfurtu. Vídeňské letiště na první pohled vypadá o něco míň praktické a moderní, než nové terminály na Ruzyni, ale je zde velký provoz a spousta lidí již v 5 hodin ráno. Vcelku malé jsou ovšem tabule, které ukazují budoucí odlety. Ne tolik co do velikosti, ale především do počtu letů. Náš odlet v 10.55 jsme na tabuli objevili až v půl desáté, což není tak dlouho dopředu, jak bychom očekávali. Bez letu na tabuli nemůžete zjistit, u které přepážky vás odbaví. Při vstupu do odbavovací zóny jsme ale narazili na překvápko. Celou tu dobu, co jsme netrpělivě přešlapovali před tabulí stačilo využít některý z terminálů, které šude v hale postávají a tam naskenovat naše pasy, zadat naše bookovací čísla, vyplnit pár údajů, jako např. adresu, kde budeme ve státech bydlet a byla i možnost změnit sedadla v letadle. Terminál nám poté vytisknul palubní lístek a určil číslo odbavovací přepážky. Pro jistotu jsme si nechali zabalit zavazadla do fólie, protože na krosnách jsou všelijaké šňůrky a popruhy, které bý mohly lehce skončit zaseknuté někde... Díky tomu, že jsme čekali, dokud se let neobjeví na tabuli, jsme zřejmě prováděli volbu sedadel jako jedni z posledních, protože jsme měli na výběr z asi 6 jednotlivých sedaček po letadle. Podařilo se nám letět alespoň za sebou. Mašinka ve Vídni nám také vytiskla i palubní lístky na let z Frankfurtu do New Yorku. Let z Vídně do Frankfurtu jsme stihli s přehledem a měli asi 50 minut na přestup. Frankfurtské letiště je velké. Naštěstí jsme se vůbec nemuseli starat o zavazadla (alespoň myslíme), protože paní ve Vídni je rovnou označila cedulkou New York. SNad tam budou, až přiletíme. Ve Frankfurtu jsme tedy jenom prošli celý terminál a dorazili po opětovné bezpečnostní kontrole k bráně 31, odkud jsme s malým zpožděním vyjeli na ranvej. Naplnit letadlo, které má odhadem kapacitu asi 600 cestujících přeci jenom chvilku trvá. A když takové letadlo, které má na každém křídle dva ohromné motory zastaví na začátku vzletové ranveje a po chvíli ticha se mu rozburácí motory, je to velmi silný zážitek. Po nastoupání do letové hladiny okolo 8000, letovou rychlostí asi 800 km/h s okolní teplotou asi -19° C opouštímé známé klima Evropy a vydáváme se vstříc dobrodružství. Asi po hodině letu přichází letuška a dává nám dva dokumenty. Formulář I-94 pro imigračního úředníka, se kterým nás čeká po příletu pohovor a modrý formulář bez názvu pro americké celníky. Není to těžký boj a snad nad formuláři vyhráváme. Po asi další hodině a malém šlofíčku se podává cosi jak oběd. Na výběr máme ravioli nebo kuře, na talířku je navíc ale i kus hermelínu, houstička, muffin s lesními plody a salát. Volně k dispozici letušky také rozvážejí kávu, čaj, vodu a různé chlazené alkoholické i nealkoholické nápoje. Náš let zatím ubíhá pěkně a pohodlně...